Stanislav Tišer - boxer a trenér

K boxu jsem se dostal kvůli rvačce. Vyrazil jsem se svými dvěma bratry na zábavu. Tři starší kluci tam začali štouchat do toho nejmladšího a nadávat mu do špinavejch cikánů. Vrhl jsem se na ně, dva jsem zmlátil a ten třetí raději utekl. Viděl to trenér boxu Karel Beran, a když přijela Veřejná bezpečnost, svědčil v náš prospěch. řekl mi, že jsem talent a mám jít k němu boxovat.

První zápas jsem absolvoval celý od krve. Dostal jsem v prvním kole ránu do nosu a krev mi tekla až do konce. Ve třetím kole jsem vyhrál na body. Nečekaně. Vždyt jsem trénoval teprve dva měsíce.

Olympiádu mi zhatila politika. Nominovali mě na ni v roce 1984. Byl jsem v té nejlepší kondici. Stal jsem se předtím několikrát mistrem republiky a v národním týmu jsem za rok a půl neprohrál jediný zápas. Jenže olympiádu v Los Angeles režim bojkotoval a já zůstal doma.

Nejtěžší souboj jsem zažil v Madarsku. Boxoval jsem finále s tureckým boxerem. Pamatuji si, že vypadal jako čert. Měl nejsilnější rány ze všech soupeřů, proti kterým jsem kdy stál. Supěl, řval na mě turecky a rozdával rány, jako by měl místo rukou kladiva. První kolo mě úplně vyhodil z koncentrace. Ale v tom druhém jsem ho dostal a turnaj vyhrál.

Chci pomáhat mladým klukům a holkám ze Žižkova, a tak můj klub funguje i jako sociální pomoc. Od začátku jsem nechtěl mít místo, kde by šlo jenom o fyzičku a medaile. Ted mi dělá radost kluk, co za mnou přišel po čtyřech letech na pervitinu. Boxuje, je čistý, našel si práci i holku. Ale vždycky to není takhle jednoduchý. Jsem hlavně rád, že chodí pořád noví mladí kluci, co se chtějí naučit disciplíně a fair play.

V ringu je jedno, kdo a co jsi, box stírá národnostní i sociální rozdíly. Chodí ke mně policajti, právníci, studentky, nezaměstnaní kluci z ulice i metaři, češi, Rusové, Romové, Ukrajinci. Tady se naučíš poznat toho druhého. Snažím se, aby se ti lidé navzájem obohacovali a pomáhali si.

Boxovat se dá od dvanácti do stovky. Mám dobrý kluky, co jim je dvanáct, a chlapíka se skvělou fyzičkou, kterému táhne na pětašedesát. Mně je čtyřiapadesát a klidně bych šel znovu do ringu na ostrý zápas.

O ženský box je zájem. Ke mně třeba chodí dvanáct holek a z toho dvě jsou závodnice. Moc bych si přál, aby byl ženský box na olympiádě. Holky s boxem začínají ze stejných důvodů jako kluci. Třeba je někdo zbije a chtějí se naučit bránit, touží mít fyzičku anebo disciplínu. To všechno jim box dá.

Jako chudý cikánský kluk jsem měl sen být slavný a podívat se k moři. Díky boxu se mi splnilo obojí. Mám krásnou ženu a chytrou dceru, co studuje mediální komunikaci, takže jsem štastný chlap.

Stanislav Tišer absolvoval přes 250 zápasů, z toho víc jak dvě stě dvacet vítězných. Narodil se v Plzni do rodiny romského muzikanta, má osm sourozenců. V osmnácti letech přesídlil do Prahy a v kategorii do 54 kilogramů se rychle prosadil mezi československou boxerskou špičku. Dnes vede svou Tišerovu školu boxu - Box club Žižkov. Video z tréninku najdete na video.ihned.cz.

 

Autor: Leoš Kyša,Hospodářské noviny - leden 2011 Foto: Michaela Hasíková