V Lucerně se psala historie československého boxu, říká legendární Tišer

 

"Mezi boxery má stejný zvuk jako mezi muzikanty. Zápasit v pražské Lucerně znamenalo patřit k absolutní špičce. "Konaly se tam nejslavnější zápasy československého boxu," vzpomíná na vyhlášený sál legendární boxer Stanislav Tišer. Ted se má její sláva na jeden večer vrátit."

 

Bojoval v ní před válkou slavný Vilda Jakš, náš první profík usilující o titul mistra Evropy. Diváci v ní hnali za vítězstvím i Julia Tormu, olympijského vítěze z Londýna 1948. "Když se řekne Lucerna, představím si bud Karla Gotta, nebo box, " vzpomíná Tišer. Absolvoval v sále na Václavském náměstí nespočet prvoligových utkání za Uhelné sklady i zápasy za reprezentaci. Sedminásobný mistr republiky bantamové váhy (54 kg) zažil potlesk vyprodané Lucerny mockrát. "Deset let jsem v ní neprohrál. Ta atmosféra se nedá popsat," chlubí se dnes padesátiletý Tišer, úspěšný trenér žižkovských boxerů. Šel jsem k zemi, jen to zahučelo Nádherný sál byl pro Uhelné sklady, v jejichž dresu celý život nastupoval, domovský ring. "Neděle, 10 hodin dopoledne, box v Lucerně. Od osmi už lidi stáli frontu. Pokřikovali na mě: Tak Stando, dneska budou dva body!"

Málokdo ví, že Lucerna původně měla být hokejovým stadionem. Stavitel Václav Havel, děd exprezidenta Havla, ale hned na počátku poznal, že je tento záměr nerealizovatelný, a přepracoval projekt na společenský sál. Někdy i tři tisícovky diváků dokázaly borce mezi provazy vyburcovat k nevídaným výkonům. Kotel je mnohdy nastartoval k otočení už ztraceného utkání. "Třeba mě v zápase proti Lászlóvi Tankovi z Rudé hvězdy Ústí nad Labem. Ve druhém kole mě tvrdým pravým hákem posadil, jak se říká, na prdel," vzpomíná Tišer. "Celá Lucerna jen zahučela a bylo ticho. Nic jsi neslyšel. Pak mi začala bouřlivě fandit. Já se zvednul a ještě jsem ho tak zbil, že ho dvakrát počítali," směje se při té vzpomínce drobný bývalý špičkový boxer. "Lucerna je jedinečná, naši diváci navíc umějí výborně fandit." V Praze chybí extraligový box. Před revolucí byli boxeři celebrity jako dnes fotbalisté. Každého borce znali diváci jménem, na největší oblíbence čekali po zápase, aby s nimi šli slavit. "Někdy se šlo k Pinkasům do horního salonku, udělalo se pár piv, někdy s námi šly i holky," vypráví Standa Tišer. Po roce 1989 se box z Lucerny začal pomalu vytrácel. Uhelné sklady, jediný pražský prvoligový klub, zanikly, sál přešel do soukromých rukou a jeho pronájem se stal neúnosně drahý. Současné pražské kluby se navíc neumí dohodnout mezi sebou, aby složily extraligový manšaft. "To je jediný důvod, proč se v Praze do boxu nehrnou sponzoři. Je to velká škoda, je tu spoustu výborných kluků. Ale trenéři se mezi sebou nedomluví, takže Pražáci hostují v Plzni, Děčíně, Budějovicích," lituje Tišer. On sám v tělocvičně na Havlíčkově náměstí také několik dobrých boxerů vychoval. Kvůli politice přišel o olympiádu Stanislav Tišer závodně boxoval 25 let, československo reprezentoval 22 krát. V roce 1984 se připravoval na olympijské hry v Los Angeles, ale cestu mu zhatil politický bojkot čSSR. Krátce na to se dostal do křížku se zákonem. Popral se na diskotéce s vyhazovačem, který na ni nechtěl pouštět Romy a Tišer pobyl několik měsíců ve vazbě. Soud mu dal nakonec podmínku.

 

Pavel Eichler MF DNES - 30. prosince 2009